Čas na půlkrok do strany

Mám už za těch několik let budování mého hlavního projektu Saviory Bricks poměrně jasnou představu, kam ho chci směřovat. Cesty k té hlavní vizi se dost často sice mění, ale hlavní myšlenka zůstává.

O tom, kam chci Saviory Bricks dostat si povíme někdy jindy. Dnes bych se rád zaměřil na to, co je pro mě aktuální. Začal jsem si to víc uvědomovat minulý týden po hovoru s naším daňovým poradcem, který zrovna dodělal DPPO 2024. Na naše poměry velmi solidní čísla, která ve spojení s našimi dalšími aktivitami vnesla do mých úst slova “ty vole”. Víc to rozebírat nebudeme…

Rosteme, rosteme rychle a jsme draví. V minulosti jsem hodně riskoval a výsledek vždy přinesl ovoce, ale bylo to často dost “na hraně”. V dnešní době už mám poměrně stabilní základy, riskuji sice stále, ale lépe dokážu zhodnotit, jak riskantní pro mě celá záležitost je. Dravost se taky nevytratila, i když zrovna to začínám vidět jako problém - v jistém slova smyslu.

Mám pořád chuť dělat nové a nové věci, přijímat v rámci Saviory Bricks další a další příležitosti, neustále to tlačit vpřed. Problém je, že už jsme na hraně našich sil za poslední rok až rok a půl. Akvizic za tu dobu proběhlo nespočet a cíl byl vždy stejný - rychle zpracovat, ještě rychleji naskladnit a začít prodávat.

Loni v lednu se to dost zvrhlo, domlouval jsem 4 akvizice současně, propočítával cashflow a řešil, co všechno ještě sneseme. Šílený… Zpracovalo se to nejzajímavější a nejobjemnější a jelo se dál. Zbytek zůstal ležet ve skladu a čekal až se k němu dostaneme. Je březen 2025 a teprve nyní se dostáváme ke zbylým 20 % zásob koupených v akvizicích začátkem loňského roku. Ano, je to trochu Paretovo pravidlo, ale u nás je zajímavých z pohledu šířky skladu i těch 20 %, co zabírá 80 % času.

Mám rád pořádek, všechno srovnané, na svém místě v jasném systému. To pro některé části skladu ovšem poslední rok neplatilo. Určitě to neznamenalo, že bychom tam měli nepořádek, spíš mé vnitřní já plakalo, protože to nebylo dle mých představ. Doteď máme ve sklepě vyšší desítky různých organizérů, které nám jsou úplně k ničemu, nikdo je moc nechce kupovat na bazaru nebo jsme je ještě nestihli ani zalistovat. Nemáte zájem? 😄 Vyhodit je to určitě škoda, leží v tom pár desítek tisíc.

Ale zpátky k myšlence dnešního textu. Po rozhovoru s daňařem a zjištění, kolik peněz musím zaplatit za všechny naše činnosti, mi začalo pomalu docházet, že to tlačím kupředu až příliš. Buď jsem nakupoval konkurenty a zboží nebo jsem investoval do infrastruktury firmy. Teď zase musím hromadit peníze na daně, ale kde jsem já?!

Není to o tom, že bych na sebe úplně kašlal. Pokud mě sledujete delší dobu, tak asi víte, že jsem v minulosti poměrně dost cestoval, letos mě také čeká jeden velmi zajímavý trip - vlastně má nejdelší dovolená v životě (brzy určitě povím). Taky jsem v loňském roce pořídil auto, byt a rozšířil své sběratelské portfolio - i když to jsou zase spíš věci spojené s výdělkem a daněmi. Ale dělal jsem si radosti i jinde…

Mé aktuální myšlenky jsou je zase spojené s těmi všemi rozdělanými úkoly. Už nezvládám být v 7 ráno ve skladu, odbavovat běžnou agendu a nedotažené věci tam, odcházet často ne dřív než v 5 odpoledne, přijít domů úplně ko, protože celou dobu u práce přemýšlím nad vším (ne)možným, vyřizuji maily, hovory, schůzky… Dám rychlý spink a už si zase sedám k počítači a řeším věci, které zpravidla urychlí to dotahování restů - většinou maily s právníkem, grafikem, týmem na Slacku, kde řešíme marketing, software nebo obchodní věci. Vše je ale pár procent před dotažením a já prostě musím, nejde to jinak.

Štve mě to “musím”, chci jen “chtít”, když budu mít chuť. Dřív to takové nebylo, bavilo mě sedět a vymýšlet každou maličkost od balení zásilky až po text na webu. Teď už je to často jen činnost z povinnosti, protože mě to začalo tlačit a stala se z toho povinnost, která je nesmírně důležitá - když se k ní dokopu a dodělám ji, tak mě nesmírně těší, ale ten proces taaaak moc bolí (ale ne vždy samozřejmě). A to se snažím samozřejmě co nejvíc věcí zdelegovat ať už na člověka nebo AI.

Taky mě štve (a za to si můžu zcela naprosto úplně sám), že se zbytečně dostávám pod tlak tím, že nechávám ve firmě příliš nízkou provozní rezervu. Mělo to tedy na podzim opodstatněné důvody, ale místo toho, abych trochu krotil nákupy, tak jsem nakonec stejně nakoupil další stovky kg zboží, které ve skladu kvůli objemu nezpracovaného zboží stejně jen chillují. Není to něco, co by se nedalo vyřešit během pár týdnů až jednotek měsíců, ale přijdou pak nečekané výdaje jako například větší daně nebo odkup podílu od společníka a vaše plánované mnohonásobné navýšení rezervního fondu je fuč. A to mě zrovna potkalo… 😄

Nehroutím se z toho, není to nic závažného, nic co by nás mohlo jakkoliv ohrozit, ale je to ponaučení a potřeboval jsem ho získat. Moc dobře si vzpomínám, že podobnou věc kdysi v nějakém videu říkal můj oblíbený sportovec, tvůrce a dnes už i podnikatel Jon Olsson, kdy si právě podobnou věc vyčítal. Ono když musíte do zakázky nacpat VELKÉ cifry z vlastní kapsy, a pak čekáte až se uráčí korporát zaplatit fakturu, tak to samozřejmě vždycky pocítíte a je jedno, zda máte rezervy na 2 nebo 6 měsíce provozu.

Co k tomu víc dodat? Jsem opět zpátky u toho, že toho děláme spoustu a musím věci dotáhnout nebo osekat. Daří se to, minulý víkend jsem například definitivně ukončil naše působení na eBay, již to nepřináší to, co kdysi - zkusili jsme fakt všechno. Navíc “pro zachování úspěšného tržiště” musel eBay opět zdražit poplatky - je to postavené na hlavu. Navíc to věčně nefunguje a v Safari se správa seká takovým způsobem, že už na to nemáme nervy.

A takové osekávání je u nás na denním pořádku, je to super. Uberu tak práci ajťákům, sobě, týmu… Všichni budou spokojení a finančně na tom ještě vyděláme!

Ale zpátky ke mně. Přesně tyto změn mi nakonec život usnadní a já tak budu mít zase o pár minut týdně více na cokoliv dalšího a hlavně na sebe. Přesně to teď potřebuji. Začal jsem teď pravidelně hrát badminton, plavat, skáču přes švihadlo, o víkendu jsem byl na biatlonu, rád bych letos uskutečnil nějaké tripy do hor a vyšlápl jako před lety na nějaký pořádný kopeček. No mohl bych se o tom rozepisovat dlouho.

I tohle píšu vlastně ve svém volnu a nestresuju se tím, že mám v úkolech ještě hromady restů, počkají. Nic jiného jim taky nezbývá… 😄

Je těžké to všechno balancovat s budováním úspěšné firmy - nemluvě o tom, že brzy vzniknou další. Necítím vyhoření, spíš potřebuji dát nohu z plynu, otevřít na chvilku okýnka a nechat část papírů plných úkolů odletět pryč (jsou samozřejmě 100% rozložitelné, pro rejpaly).

Až vám ale budu moci odkrýt, co všechno a s kým vším aktuálně jednáme, tak mi dáte za pravdu, že se člověk někdy musí zakousnout a prostě to dát! 💪🏻

Pořád mířím kupředu, jen si při té cestě udělám malý půlkrok do strany, abych běžel v lepší stopě. Držte mi palce, bude to jízda jako vlastně od začátku.

No a co dneska u psaní poslouchám? Před pár dny jsem narazil na vystoupení Bensona Boona na GRAMMY Awards - dřív jsem takové události aktivně sledoval, poslední roky na ně vždycky zapomenu, a tak si vystoupení pouštím alespoň ze záznamu.

Vzhledem k tomu, že mi hudba hraje u práce v podstatě od rána do večera, tak jsem zvyklý při objevení něčeho, co mě zaujme, poslechnout komplet vše, co je dostupné na Apple Music. Záznam z tohoto živého vystoupení mě ale nadchl asi nejvíc. S komentáři o tom, že to bude moderní Freddie Mercury, tak trochu souhlasím.

Mám tady hromady dalších nápadů, o čem budu psát, tak mě nezapomeňte sledovat!